Duben 2009

Moje úvaha..

11. dubna 2009 v 20:16 | angel |  Myšlenky a pocity obyčejného stvoření..
Ahoj všem..dlouho jsem tu nebyla ani jsem nepsala..Upřímně na to není čas a když se stane, že čas je tak není nálada...Dneska jsem si ale už řekla, že jsem musím něco přidat jelikož by to tu bylo pořád stejné..(o ničem)..Napadlo mě sem dát rubriku moje pocity..myšlenky apod..Ve škole jsem nedávno dostala práci..napsat úvahu na téma( které zde nebudu říkat a hned vysvětlím proč:)) kdybych totiž prozradila název této úvahy tak by pak bylo naprosto zbytečné si to číst...Pokud mě moc nechápete tak radím začněte číst a až to dočtete tak pochopíte všechno co jsem se vám tu snažila říct...doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit:)....




Je tam. Tak osamělá a sama. Opuštěná v tom nejtemnějším zákoutí nedalekého parku. Bez přátel. Čeká již dlouhou dobu. Ale nikdo nikde. Jen ona. Po celý ten dlouhý čas čekání na někoho kdo nepřijde. " Kde jsou ty doby kdy tu se mnou někdo býval?".. ptá se sama sebe.. "Proč zrovna já tu musím být? Nezasloužím si to". Nikdo tam není s ní. Všichni jsou pryč. Je-li chladné ráno, noc či den, jen ona. Tak bezbranná. Myslí si. " Přijde někdy někdo?" Doufá, že ano protože ona si přeje nebýt sama. Chce s někým být. Radovat se s ním. Moct se ho dotknout. Ach, ta její tajná přání. Popravdě už ani nedoufá, že by se mohlo rozjasnit…. Ale..přece jen?.. Přece jen tu není sama.. Slyší kroky… Pomalé, šoupavé kroky. Blíží se k ní. Už jsou skoro u ní. Chybí jen malinký kousek. Jen malý…

Ubohá naivita.. jen procházeli.. "Proč jsem stále tak naivní? Proč za vším vidím jen to dobré když vím, že to dobré nebude stěžuje si sama sobě." Zas kroky? Ach, jak by byla ráda kdyby někdo přišel za ní. Ale nechce se radovat předčasně protože ví, že to nevyjde. Nechce si dělat plané naděje jako si je dělala doposud…. Ale počkat! Tentokrát ty kroky nejsou jen jedny.. je jich víc.. Ano,
je to mladý pár. Tak 17 let. Nedokážete si to ani představit jak je šťastná, že není sama. Že je tu někdo s ní. Pomyslí si…" Že by přece jenom skončilo to všední, smutné a chladné počasí? Že by se přece jenom rozjasnilo a svitla naděje?" Ano. Neví co dělat. Cítí se tak šťastná. Jako kdyby se znovu narodila, dostala novou šanci. Řeknete si.. kvůli takové maličkosti.. ale ona by díky tomu nejradši skákala radostí až k oblakům.. ale nemůže…
Kroky se přibližují. Jsou blíž a blíž. A najednou… Cítí, něco, co se slovy nedá popsat. Je to ale příjemné. Ach tak krásný pocit když víte, že nejste sami. Je to tak. Nastala chvíle rozednění a jasu. Byla to chvíle, ale pro ni to byla věčnost nebo aspoň tak si to myslela. Nastal západ slunce a ten příjemný pocit byl stále u ní. A nechtěl odejít. Právě teď jsem šťastná.. pomyslela si…..
Avšak… "Počkat!! Co to je?!" Ten nejkrásnější pocit co kdy zažila najednou zmizel. Opustil jí. Zas jí přepadá ten chlad a samota.. "Néé!!"
křičí.."Tak to přece nemá být!? Tohle není fér"..pomyslí si. Ale bohužel to tak je… Slyší jen dívčí pláč a naříkání… Najednou někdo vstal a ona slyší jak se ty kroky… ty lehoulinké kroky oddalují… Daleko od ní.. ale co ty druhé? na co čekají? ten příjemný pocit již odešel.. na co čekají.? ..ptá se sama sebe.. Asi čekaly na odpuštění nebo smilování pokud se to dá za to považovat. Pozorovali ten krásný a teplý západ slunce.. Jen to je hřálo… Chvíli tam čekali.. ale pak i ony vstali.. a odešli…jen opačným směrem než ty první. A jí přepadl teď již celý svazující pocit.. Cítila jen chlad. Ano, opět zůstala sama. Už napořád. Ubohá lavička v parku….



Tak co líbilo se vám to?:)..pokud ano tak jsem moc ráda..a pokud ne..tak nevadí..snažila jsem se a nemusí se to každému líbit..A teď mám pro vás takovou poměrně hoodně velkou prosbu...Nekopírujte tento texz jelikož je to moje vlastní práce a nebylo by to hezké... pokud by ste po tom tak strašně doužili ttento text skopírovat tak jen s mím svolením takže mi to musíte napsat+ aby u toho byl napsaný autor(já)....děkuju za pochopení..