Vegeteriánství-příběh

30. září 2008 v 20:20 | angel |  Bez čeho se neobejdem...xD..jídlooo
Člověk nad tím nepřemýšlí… poručí si v menze kuřecí s nudlemi, nebo vepřové po sečuánsku s nudlemi, kuřecí řízek hawai s kroketami… a jde si to někam sníst. Přitom myslí na nadcházející přednášku a že až se nají, napíše smsku ivonce, jak se má a co dělá. Zapije to broskvovým nestý a jídelní tácek odnese k pultu s odkladištěm nádobí. Snadný a jednoduchý život.
A pak někdy jindy nasedá do auta, kterým na vlečce odveze na zabijačku koupeného čuníka. Ten už jen v dřevěné kleci vystresovaně leží a přes do krve rozedřený čumák kouká velkýma kulatýma hnědýma očima na svět kolem sebe. Při jízdě k řezníkovi na otevřeném vleku pozná možná poprvé v životě pocit pořádného vítru. A zanedlouho na to se snaží utéct z dvorku před klidným chlápkem s divnou trubičkou, kterou se mu neustále snaží mířit na hlavu někam mezi uši. Ale nejde to, je přivázaný za zadní nohu, právě aby svému osudu neutekl. Smrtící rána do čela, z rudé tečky se okamžitě valí krev a snad mozek či co, řezník klekne cukajícímu se tělu na krk a jedním zkušeným bodnutím prořízne krční tepnu či přímo srdce a dál se snaží plnou vahou tisknout vepřovo posmrtně se zmítající tělo k hlíně dvorku do kaluže krve temnější než sklenka australského vína před klávesnicí.
Jel jsem s tátou jen jako pomocná síla s představou, že jen pomůžu vyložit prase z vozíku a zítra si jen přijedeme pro finální maso. A teď stojím zkoprněle nad tímhle divadlem hrůzy v oblečení, ve kterém jsem přijel z prahy a sprška zvířecí krve vznesená do vzduchu křečovitým plácnutím jedné nohy prasete do kaluže krve mě sice nahodí, ale ponechá naprosto bez reakce. Cítím, že kdyby právě chtěli moji aktivnější pomoc, udělalo by se mi zle.
Za chvíli už mlčky nosím kbelíky vařící vody, přidržuji pohupující se tělo zavěšené na háku, telefonuji mámě, zda chce kotletu a krkovici vykostěné nebo ne a v druhé ruce držím flák odříznuté kůže. Ruce od krve, tričko s postavami z Pulp Fiction od krve, moje milované bokovky za 1600 od krve, botasky od krve… ale už v klidu, bez pohnutí, beze změny.
To jen ta minuta pozorování nepříčetného strachu živého tvora ze smrti a pak jeho dlouhého umírání…
Dál budu jíst maso, na tom se nic nezmění. Ale uvnitř mám takový silný, nepopsatelný, snad provinilý pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kittanya Kittanya | Web | 2. října 2008 v 16:48 | Reagovat

No, příběh je to zajímavý, je dobře, že ten dotyčný na maso nezanevřel, protože české maso je opravdu mezi špičkou kvalitních masných produktů... Kam se hrabe to americké.. To musím vědět, ne, když jsem ta "hygienička" (no, skoro). Jen malou poznámku.. K těm očím, nevím, co to bylo za rasu, ale prasata mají většinou modré oči. A co se týče toho omráčení (ta trubička), po tom se podřeže krkavice a  nebo ještě lepší plecohlavový kmen, nikoliv samotné srdce. To se nesmí ani škrábnout, jednak proto, že slouží jako pumpa při vykrvování a špatně vykrvené jatečné tělo špatně zraje a kazí se. Takže srdíčko tedy ne, to ještě proběhne veterinární kontrolou a pak se prodává..

Te závěr se mi líbil.. Zasrané sváteční oblečení.. To je důvod, proč chodím oblečená ze sekáče nebo od Ťongrc, ať mi toho není líto, když se to za..be nebo zničí jiným způsobem:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama