FsOngs

28. července 2009 v 17:15 | angel |  FSongs..=)

Milow-Ayo technology




Enya-Only time



Tomáš Klus-Pocity (tato písnička se týká mě a mého dost dobrého přítele o kterého jsem nejspíš přišla:'(..ale i tak víš co k tobě citím..a cítila..mám tě ráda..)



Hanson- Every world I say

 

Moje úvaha..

11. dubna 2009 v 20:16 | angel |  Myšlenky a pocity obyčejného stvoření..
Ahoj všem..dlouho jsem tu nebyla ani jsem nepsala..Upřímně na to není čas a když se stane, že čas je tak není nálada...Dneska jsem si ale už řekla, že jsem musím něco přidat jelikož by to tu bylo pořád stejné..(o ničem)..Napadlo mě sem dát rubriku moje pocity..myšlenky apod..Ve škole jsem nedávno dostala práci..napsat úvahu na téma( které zde nebudu říkat a hned vysvětlím proč:)) kdybych totiž prozradila název této úvahy tak by pak bylo naprosto zbytečné si to číst...Pokud mě moc nechápete tak radím začněte číst a až to dočtete tak pochopíte všechno co jsem se vám tu snažila říct...doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit:)....




Je tam. Tak osamělá a sama. Opuštěná v tom nejtemnějším zákoutí nedalekého parku. Bez přátel. Čeká již dlouhou dobu. Ale nikdo nikde. Jen ona. Po celý ten dlouhý čas čekání na někoho kdo nepřijde. " Kde jsou ty doby kdy tu se mnou někdo býval?".. ptá se sama sebe.. "Proč zrovna já tu musím být? Nezasloužím si to". Nikdo tam není s ní. Všichni jsou pryč. Je-li chladné ráno, noc či den, jen ona. Tak bezbranná. Myslí si. " Přijde někdy někdo?" Doufá, že ano protože ona si přeje nebýt sama. Chce s někým být. Radovat se s ním. Moct se ho dotknout. Ach, ta její tajná přání. Popravdě už ani nedoufá, že by se mohlo rozjasnit…. Ale..přece jen?.. Přece jen tu není sama.. Slyší kroky… Pomalé, šoupavé kroky. Blíží se k ní. Už jsou skoro u ní. Chybí jen malinký kousek. Jen malý…

Ubohá naivita.. jen procházeli.. "Proč jsem stále tak naivní? Proč za vším vidím jen to dobré když vím, že to dobré nebude stěžuje si sama sobě." Zas kroky? Ach, jak by byla ráda kdyby někdo přišel za ní. Ale nechce se radovat předčasně protože ví, že to nevyjde. Nechce si dělat plané naděje jako si je dělala doposud…. Ale počkat! Tentokrát ty kroky nejsou jen jedny.. je jich víc.. Ano,
je to mladý pár. Tak 17 let. Nedokážete si to ani představit jak je šťastná, že není sama. Že je tu někdo s ní. Pomyslí si…" Že by přece jenom skončilo to všední, smutné a chladné počasí? Že by se přece jenom rozjasnilo a svitla naděje?" Ano. Neví co dělat. Cítí se tak šťastná. Jako kdyby se znovu narodila, dostala novou šanci. Řeknete si.. kvůli takové maličkosti.. ale ona by díky tomu nejradši skákala radostí až k oblakům.. ale nemůže…
Kroky se přibližují. Jsou blíž a blíž. A najednou… Cítí, něco, co se slovy nedá popsat. Je to ale příjemné. Ach tak krásný pocit když víte, že nejste sami. Je to tak. Nastala chvíle rozednění a jasu. Byla to chvíle, ale pro ni to byla věčnost nebo aspoň tak si to myslela. Nastal západ slunce a ten příjemný pocit byl stále u ní. A nechtěl odejít. Právě teď jsem šťastná.. pomyslela si…..
Avšak… "Počkat!! Co to je?!" Ten nejkrásnější pocit co kdy zažila najednou zmizel. Opustil jí. Zas jí přepadá ten chlad a samota.. "Néé!!"
křičí.."Tak to přece nemá být!? Tohle není fér"..pomyslí si. Ale bohužel to tak je… Slyší jen dívčí pláč a naříkání… Najednou někdo vstal a ona slyší jak se ty kroky… ty lehoulinké kroky oddalují… Daleko od ní.. ale co ty druhé? na co čekají? ten příjemný pocit již odešel.. na co čekají.? ..ptá se sama sebe.. Asi čekaly na odpuštění nebo smilování pokud se to dá za to považovat. Pozorovali ten krásný a teplý západ slunce.. Jen to je hřálo… Chvíli tam čekali.. ale pak i ony vstali.. a odešli…jen opačným směrem než ty první. A jí přepadl teď již celý svazující pocit.. Cítila jen chlad. Ano, opět zůstala sama. Už napořád. Ubohá lavička v parku….



Tak co líbilo se vám to?:)..pokud ano tak jsem moc ráda..a pokud ne..tak nevadí..snažila jsem se a nemusí se to každému líbit..A teď mám pro vás takovou poměrně hoodně velkou prosbu...Nekopírujte tento texz jelikož je to moje vlastní práce a nebylo by to hezké... pokud by ste po tom tak strašně doužili ttento text skopírovat tak jen s mím svolením takže mi to musíte napsat+ aby u toho byl napsaný autor(já)....děkuju za pochopení..

nebe..:)

7. března 2009 v 17:41 | angel |  lovely








 


Zajímavé..

7. března 2009 v 17:38 | angel |  Zaujalo mě..

Horká čokoláda?:)

7. března 2009 v 17:35 | angel |  Bez čeho se neobejdem...xD..jídlooo

Je libo horká čokoláda??:)






Kávička=P

7. března 2009 v 17:30 | angel |  Bez čeho se neobejdem...xD..jídlooo
Ahoj...ptáte se proč zrovna káva?..xD..no..upřímně asi sama nevím kolik druhů káv existuje...a sama kávu nepiju..ale tyhle obrázky se mi mooc libí:)..jen se koukněte:)..
























Sarah McLachlan-videa

7. března 2009 v 16:45 | angel |  Music is my life..
SARAH MCLACHLAN


Tak tady jsou fotky zpěvačky Sarah McLachlan..bohužel tu není životopis jelikož jsem doposud žádný nenašla jen pár údajů...A proto vás prosím kdydyby jste o nějakém věděli napište mi kde ho najdu do komentářů...Dala jsem sem alespoň nějaké ty fotky...






JinAK kdo tuhle zpěvačku moc nezná a chtěl by nějakou hezkou písničku od ní tak vám radím poslechněte si písničku S názvem ANGEL...je to písnička z filmu Město andělů...víc o filmu v rubrice(favourite films)...





SARAH MCLACHLAN-In The Arms An Angel



I Will Remember




sv.Valentýn a já??

7. března 2009 v 16:20 | angel |  14.2.
Můj názor na sv.Valnetýn je asi takový...Já osobně sv.Valentýn neslavím jelikož..jednak nemám s kým a navíc si myslím, že když někdo někoho miluje tak by ho měl milovat po celej rok a néé jenom v jeden den kdy je to zrovna den zamilovaných a zrovna se to slaví...Upřímně bych valentýn jako takový svátek smazala...Slaví ho jen ti zamilovaný takže je to taková trochu disktriminace těch co zamilovaný nejsou..:)..

sv.Valentýn..:)

7. března 2009 v 16:16 | angel |  14.2.
Svatý Valentin (? - 269? Terni Itálie) byl snad katolický kněz, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí. Není známo kdy a jak byl blahoslaven. Jeho svátek se slaví 14. února. Kolem existence a života tohoto světce panují velké nejasnosti, jednotlivé legendy o jeho životě se značně liší. Podle některých tvrzení byl sv. Valentin, který zemřel mučednickou smrtí 14. února, jednou ze dvou osob žijících ve druhé polovině 3. století za vlády císaře Claudia II., a to buď kněz v Římě nebo biskup v Interamně (dnešní Terni).




Svátek svatého Valentýna je pravděpodobně odvozen od svátku Luprecalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do "urny lásky" vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho "miláčkem" v následujícím roce.

Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14.února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.

Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, octl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky. Pokusů o zavedení tradice, při které by mohl Walter Scott prodávat svá přáníčka však bylo více. Nikoli všechny ale byly tak úspěšné jako tento. Například Den velké tmy jako oslava všech slepců se velké přízni netěšil (1902), a tak byl po dvou marných pokusech nakonec nadobro zrušen.

Pablo Picasso:)

7. března 2009 v 15:57 | angel |  Hvězdy nebes..

Pablo Picasso



Pablo Picasso




Pablo Picasso se narodil v Málaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo "piz", což je zkrácenina od lapiz, španělsky tužka.
Otec Picassa vyučoval různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Studoval na Akademii umění (Academia de San Fernando) v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil.
Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.
Portrét Pabla Picassa, který namaloval Juan Gris (1912)


První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.
Kromě manželky měl i množství milenek. Byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti se třemi ženami.
V roce 1918 si Picasso vzal balerínu Olgu Khokhlovou, která mu představila život ve vyšších vrstvách společnosti. Měli spolu syna Paula, ze kterého se později stal motocyklový závodník a také řidič svého otce.
Picasso se s Khokhlovou často hádal. Ona trvala na společenském chování, zatímco on měl spíše sklony k chování bohémskému. V roce 1927 Picasso poznal sedmnáctiletou Marie-Thérèse Walterovou a začal si s ní tajnou aféru. Jeho manželství s Khokhlovou brzy skončilo rozloučením. Rozvod Picasso nechtěl, protože podle francouzského práva by Khokhlové připadla polovina jeho majetku. Zůstali tedy svoji až do roku 1955, kdy Khokhlová zemřela.
Picasso dlouho pokračoval ve vztahu s Walterovou a měl s ní dceru, kterou pojmenoval Maia. Marie-Thérèse po zbytek života žila v naději, že si ji Picasso jednou vezme, oběsila se 4 roky po jeho smrti.
Dora Maar, fotografka a malířka, byla také po dlouhou dobu Picassovou milenkou. Nejblíž si byli na konci 30. a začátkem 40. let a byla to ona, kdo zdokumentoval obraz Guernica.
Po osvobození Paříže roku 1944 se Picasso dal dohromady s mladou studentkou umění Françoise Gilotovou. Měli spolu dvě děti - Clauda a Palomu. Jako jediná z Picassových žen Gilotová Picassa roku 1953 opustila, údajně kvůli hrubému zacházení a nevěře. Picasso tím byl zdrcen. Prošel těžkým obdobím, kdy si uvědomil, že ve svých 70 letech už není pro mladé ženy tak atraktivní a vypadá vedle nich spíš směšně. Několik kreseb z té doby to jasně ukazuje - znázorňují ošklivého trpaslíka a krásnou mladou ženu. Geneviève Laporte, která s Picassem zažila krátký milostný románek, vydražila v roce 2005 právě takové Picassovy kresby, na nichž je i ona sama.
Další Picassovou láskou byla Jacqueline Roque, která pracovala v hrnčířské dílně Madoura, kde Picasso vytvářel a maloval keramiku. Vzal si ji roku 1961 a byli spolu až do konce Picassova života. Tento sňatek také představoval část pomsty Gilotové. Ta se snažila najít způsob, jak by legitimizovala své dvě děti, které měla s Picassem. Picasso ji podporoval v tom, aby se rozvedla se svým manželem, a tvrdil jí, že si ji poté vezme. Místo toho si ale vzal Roqueovou.
Picasso byl známá osobnost a lidé se zajímali jak o jeho dílo, tak o jeho osobní život. Byl všestranným umělcem, dokonce účinkoval i ve filmu, například se objevil ve filmu Jeana Cocteaua Orfeova závěť. Pablo Picasso zemřel 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii během oběda s přáteli. Jeho poslední slova byla "Připijte si na mě, na mé zdraví, víte, že já už pít nemohu." Byl pochován na zahradě zámku Vauvenargues, ve Vauvenargues, Bouches-du-Rhône.

zdroj:wikipedia

Kam dál